Slečna Ayla a pan Noot

Postavy vystupují pouze jako “herci”, jejich chování ani intelekt tedy nemusejí mít nic společného s realitou ani virtuální realitou. Události jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná.Text může evokovat erotické představy.Text vznikal ještě před událostmi DarknessGate. Vulgární výrazy jsou použity pouze jako citace reálných postav. Preklad do slovenčiny John Wolfsson.

Pomaličky kĺžem špičkou jazyka po jej spotenej koži na stehnách. Hore a dole. Celá sa už chveje nedočkavosťou a stále silnejšie rukami zviera moje vlasy v túžbe posunúť si ma bližšie do svojho lona. Nechty jej dráždivo zarývam do pŕs. Úpenlivo vydychuje. Prehýba sa v konečnom očakávaní, ktoré naschvál odďaľujem. Je presne tam, kde som chcela. Unesená láskou a vzrušením. Vzdala sa všetkého a opustila všetko pre môj falošný úsmev. Som tu a teraz len kvôli nej, aby som jej lásku a šťastie premenila v zúfalstvo a bolesť.

 

Prostě… bylo to tehdy sakra těžký období. Ne, že by to tedy bylo někdy lehký. Víš, co si pamatuju, tak můj život neměl nikdy velkou cenu. Už roky bylo jedinou snesitelností tady a teď s nějakou děvkou nebo štěkajícími zbraněmi. Vše předtím nebo potom mě děsilo… prostě minulost pro svojí krutost a budoucnost pro svojí prázdnotu. Znaš to, ne? CTA, ratovaní, přepady… den za dnem mě míjel jako brány na nočním roamu. Střízlivěl jsem jen proto, abych si uvědomil, že si musím rychle něco znova šlehnout. Pro svět jsem byl jen další řádek ve flítě. Jen zatracenej pes s číslem na obojku, který čeká na povolání do zbraně. Taková nabitá zbraň v rukou mocných kartelů, který se jen přetahujou o zrnka písku ve vesmíru. Ubohá prázdnota všednosti a marnotratu. Prostě, dříve nebo pozdějc to muselo přijít. Buď se vyrvu z okovů nebo dostanu ban na svůj život.

 

Stále silnejšie ma k sebe pritláča, zmieta sa a vzdychá. Som asi naozaj veľmi dobrá. Toto bude naše spoločné vyvrcholenie! Niekto na jej hlavu vypísal vysokú odmenu, tak prečo nespojiť príjemné s užitočným. Moja práca je moje hobby. Priviesť svoju obeť na vrchol šťastia, s ktorého ju potom sotím. Čím väčšie šťastie a láska, tým viacej utrpenia a zúfalstva. Už sme obe blízko vyvrcholenia……

 

Moc jsem o tom nepřemejšlel a ani jsem nemoh. Musí ti být jasný, že pokud tam venku chtěl člověk přežít, musel do sebe pumpovat drogy… Když jsi v tom, všechno je dokonalý, smysly, reakce, ale pak… prostě… ten dojezd je vždy brutální bump do reality. Jediný, jak se to dalo trochu ustát, bylo pár dobře vychlazených kotev z Quafe, který jsem si dopřál, jakmile ostatní dobroty vyhasly, abych mohl vůbec fungovat. Vystoupit z lodi bylo, prostě, jako se znova narodit. Ostré bodavé světlo, podivné mrazivé jehličky ve tváři, pajšl plný hlenu, pálení v hubě a rozmazaný pohled. Sotva jsem se držel na nohách v bezvýznamný stanici a přitom to byla tak snadná facha. Můj šéf, Papá Marko, co vládnul malému rybničku nenažranejch kapříků, chtěl přivést zpět jednu ze svých zatoulaných holek. “Ještě jedna věc… začínáš mě srát, takže to ber klidně jako vyhrožování, ale pokud mě budeš nadále srát, tak toho budeš litovat, protože já opravdu přijedu někam, kde budeš a zlámu ti tam držku, když to neudělala tvá máma, abys veděla jak se máš chovat.” Bohužel ani tohle poselství slečna Ayla nevyslyšela a dál si chtěla žít po svém. Jenže problém je, že Papá Markovi se neodmítá. Je ti už jasný, o co šlo… měl jsem jí najít, sejmout každýho, kdo na ní jen sáhne a přivést jí k domacímu trestu. Naneštěstí byla docela chytrá a dalo sakra práci ji najít.

 

Jazykom a perami si ďalej pohrávam s jej klitorisom. Vzdychá stále silnejšie, s každým ďalším dotykom. Jednou rukou sa jej snažím tlačiť na trasúce sa stehná, aby sa mi úplne otvorila a druhou pomaly kĺžem cez jej spotené prsia, boky až k rukoväti noža pod posteľou, na ktorej úpenlivo prijíma moju zvrátenú predohru. Zrazu zadrží dych a telo sa jej len krátko uvoľní. Viem že to je jej chvíľa. Blíži sa kŕč blaženosti i výkrik rozkoše, ktorý sa spojí s bolesťou.  Prýštiace lono a rozorvané tepny.

 

Tou dobu jsem měl za sebou už pár podobných akcí, jen s tím rozdílem, jak asi tušíš, že na konci chtěl někdo něčí hlavu… nejlépe v kontíku. Po nulách je naštěstí stále dost přátel, kterým ale stačí připomenou nezplacené laskavosti a pak se najdou i takové neposlušné milenky. V sedmnáctým patře nad doky byl hotel. Typickej děda s pupíkem za barem, co se tvářil jako prezident tý stanice a vypadal že víc pil než nalejval, aspoň věděl, kde přesně jsou. Z peněženky jsem mu něco přeposlal, aby jsme se zkamarádili. Kymácel se nad svejma alkoholovejma klenotama na stole a zadýchaně ze sebe vysoukal jen “Ty pussyny jsou nahoře… Samá kunda sem, kunda tam…”  Úlisně se přitom usmívál, jako by to chtěl snad zkusit se mnou. Jen jsem doufal, že ten senil měl jen virózu a ne opici a to číslo pokoje bylo správný. Nechtěl jsem na nic čekat. Pochop, chtěl jsem to tam mít rychle za sebou. Nebylo to místo, kde bych se chtěl i já moc zdržovat. Slečna Ayla zatraceně dobře věděla, že tady žádný jméno, ani velký Papá Marko, není dost velký. Všichni do jednoho jsme byli na jednom dlouhým seznamu v localu. Bubliny na každý bráně, před stanicí roztleskávačky s lampionama a parta nabroušenejch lebkounů s macháčema o pár systémů dál.

 

Jej spotené stehná mi kŕčovito zvierajú spánky a moja ruka rukoväť. Už iba okamih. Posadila sa, snáď aby mi mohla silnejšie zaraziť hlavu do svojho lona. Niečo hovorí, ale nedokážem to vnímať. Sústredím sa, aby konečne dosiahla vyvrcholenie. Konečne trhnutie, ktoré snáď dovolí vytiahnuť nôž. Zovretie poľaví . Stačí len ….. Krv! ?? Tvár a celé lono sú od krvi! Čo tá šľapka?! “Slečna Ayla ste v poriadku ?!” zachytím konečne. Ako keby ten chladný hlas patril zbrani samotnej, ktorá na mňa mieri a nie tomu za ňou. Strach ?  Iste mala by som byť ochromená strachom, ale na miesto toho mi bráni v akomkoľvek pohybe či geste strašná zúrivosť. Po tom všetkom, čo som musela vykonať… Všetky tie sladké reči , nežnosti, bozky… tak blízko som bola… už len stačilo ju rozpárať nožom a uškrtiť vlastnými črevami ! To ja som mala zabiť slečnu Aylu! To bol môj kontrakt !

 

Bylo to jen pár dlouhejch kroků a ocitl jsem se před pokojem. Slyšel jsem sténání. Vůbec mi nedošlo, že by mohly… Prostě jsem tam po staru vlítnul. Rozrazil dveře se zbraní v ruce. V té chvíli jsem ještě netušil, která je která. “Slečna Ayla?” Jedna rozkročená na posteli, jak vyvrhnutej netopýr a druhá, s hlavou v jejím klíně a s rukou snad až v její…  Ta děvka se náhle vymrštila do sedu. Vyděšený pohled v brunátné tváři. Trvalo jen krátce, než nesouhlasně zakroutila hlavou k mé otázce. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že slečnu Aylu má uvězněnou ve svém klíné a pevně jí svírá mezi svá stehna… jakoby jí chtěla prostě udusit nebo co, až zoufale rukama v šátrala kolem. Měl jsem zabít každého, kdo na ní sáhne… a tohle bylo víc než šahání. Štěknutí zbraně poslalo tu čubku zpátky na matraci.

 

Stále držím nôž. Na ňu už nebude potrebný, ale je tu niekto ďalší, kto by si to zaslúžil viac než ona. Snažím sa ovládnuť svoju zlosť a rýchlo si uvedomiť, čo sa tu vlastne deje. Aj tak nemám na výber. Opäť ovládnuť situáciu. Postarší plešatý muž v koženej bunde ju práve nemilosrdne popravil. Roztiahnuté zreničky. Plytký dych. Roztrasené ruky, ale úplne kamenná tvár. Feťák. Podľa loga korpy pilot z nuly. Súhlasne prikývnem na jeho stále sa opakujúcu otázku, či som “slečna Ayla?”. Zbraň pomaly klesá. Aj skrz strnulú mimiku jeho tváre je jasné, že sa mu uľavilo…. ten idiot!!… on si myslí, že ja som Ayla. Začínam tomu rozumieť…. bála sa, že ju prišiel zabiť ako sa jej Marek vyhrážal a hodila to na mňa! Prostitútka pochybnej inteligencie! Je prekvapujúce, že jej z hlavy vôbec niečo vyletelo. Len nerada sťahujem prsty z môjho noža a snažím sa postaviť. Schválne sa tackám. Predstieram bezmocnosť a zúfalstvo. Taká by asi mala byť slečna Ayla. Pohľady plné strachu a vďačnosti. Uvidím ako zareaguje. Snaží sa mi pomôcť a snaží sa ma utešiť. Je to na dobrej ceste, ešte kúsok a pokúsim sa mu vyraziť zbraň a vytrhnúť ohryzok.

 

Vzpomínám si, jak se ke mě pomalu otočila. Byla to tvář unaveného anděla. Ještě dívčí neukované rysy, ale s očima v kterejch jakoby se skrývala věčnost. V obličeji se jí mísila krev se slinami. Do teď to nechápu, ale přes všechny ty roky zabíjení mě tehdá zasáhlo svědomí. Ten její pohled byl jako samotný soud na ostří smrti. Nevím, jak to líp popsat, prostě pocítil jsem provinění. S odstupem času si to uvědomuju. Byla jako odhozené koťátko, co čeká na vlídnej dotyk a spasení. A byl jsem tam jen já, kdo jí mohl pomoc. Je jasný, že byla otřesená. Pomoh jsem jí teda vstát. Konečně se mohla nadechnout. Snažil jsem se vysvětlit, že všechno bude v ok, že jsem tu druhou musel zabít, ale že jí už nikdo neublíž, že už je po všem.

 

Stačí aby sa mi trochu podlomili nohy a už ma podopiera. Mal ju ochrániť a priviesť k Markovi. Namiesto toho pomáha mne. Vrah vrahovi. Asi sa nechám odniesť do jeho lode, skôr ako ho zabijem. Nemám rada týchto prezretých chlapov, čo nedokážu normálne chodiť. Skôr sa kníšu, aby nikto neprehliadol koľko rastových hormónov do seba museli napichať, aby takto vyzerali. Divím sa, že mi neodtrhne hlavu počas toho ako ma nesie naprieč stanicou. Funí mi do tváre. Má dlhé chlpy v nose a mimiku stále paralyzovanú dojazdom z drog. Je vážne presvedčený o tom, že ma zachránil. Utriem si tvár do jeho bundy.

 

Prostě jsem se snažil konejšit a pomoci z toho šoku, to dá rozum. A najednou se jí ale podlomila kolena. Zesláble padla do mého náručí. Byla tak lehká a odevzdaná. Ten pocit… zcela vydaná mým rukám. Rukám, co běžně rozsevaly smrt… Pozvedla ke mě prosebně zoufalý pohled. Jen na krátko. Snad stud jí však přiměl odvrátit pohled, aby si tvář skryla do mého ramene. To byly rány, kterejma trhala mý kamenný srdce na kusy. Nesl jsem už stovky žen, ale tohle bylo prostě jiný. Nebyl v tom žádnej chtíč. Jen touha dát jí pocit bezpečí. Tam jsem asi pochopil, že musím změnit svůj život. Prostě… to nakonec byla ona, kdo mě odnášel pryč z toho světa vražedné nenávisti a ne já jí.

 

Je naozaj poľutovaniahodný! Vykazuje všetky známky zníženej inteligencie alebo trvalej intoxikácie. Bude treba ho zabiť alebo trošku presmerovať. Ďalšiu zákazku mám niekde inde. Nakoniec mohol by sa hodiť. Očividne sa vyzná aspoň v lodiach a vesmíre. Skúsim ho zľahka rozhodiť tým, že Marek ma týra, je to násilník a sadista, preto som utiekla, som preňho len ďalší dielik jeho impéria, len suka, ktorá ma na zavolanie pribehnúť na fajku, snáď ma mal radšej zabiť , ako by som sa tam mala vrátiť, chcem slobodu… Možno sa nechá zmanipulovať. Alebo aspoň získam čas, kým nás odtiaľ dostane.

 

Bloudil jsem mezi svými myšlenkami, zatímco jsem vyvedl loď z doku. Pár týpků to tam na mě zkusilo, ale nejsem žádnej nenaskilovanej panák, přece. Ještě než jsem tam přistál připravil jsem si safespot několik set kilometru přímo před dokem. Měli si radši prohánět šuliny než mě. Zatímco se rojili před stanicí , my už jsme v utajení pronikali srz bubliny na bráně. Co ona? Mno tak byla stále zaskočená a nesmělá, to je jasný. S každou další bránou v ní však narůstal podivný strach, kterej jsem moh cejtit na zádech. Nějak jsem to nechtěl řešit, ale pak začala sama mluvit. Ten tichej úzkostlivej hlas jen podtrhoval její slova. Zprvu jsem se neodvažoval uvěřit. Nebo nechtěl. Prostě takovejch na světě je, ale pohled do jejích očí vše změnil. Jakoby mě uhranula bo co… byly nádherné i děsivé současně. Naděje i krutost, kterou si jistě musela prožít. Už jednou se pokusila, vytrhnout se z okovů svého osudu a já jí tam vláčel  zase zpět. Musel jsem o tom přemejšlet… To co řikala, jakoby vlastně nebylo o ní, ale o mě. Zatraceně vždyť já byl stejnej otrok jako ona. Stejná děvka, která jen plní příkazy svýho pasáka. Ti říkám, v tu chvíli nás spojil sen o svobodě.

 

Ďalšia osamelá nula z nuly, čo hľadá zmysel bytia v kokpitu svojho stroja. Princ v tengu, čo priletel zachrániť svoju princeznú, ktorá mu z vďačnosti rozopne rázporok. Bohužiaľ jej miesto bozku prestrelil hlavu. Nakoniec, čo iného by som mohla od takého úbožiaka čakať. Veľkí frajeri, čo si  v kuse len porovnávajú penisy na bránach, ale v skutočnosti sú to len malé deti čo veria na rozprávky. V mladosti sa hrajú na grázlov, ale potom príde testosterónový prechod, kedy im zmäkne mozog a chcú spasiť svet. Utešujú sa , že je to tým množstvom zla, ktoré za celý život poznali. Samozrejme sa mýlia. Ani v najhoršej nočnej more, nevideli čo i len odraz pekla s ktorého prichádzam ja. Musím sa k nemu, podľa toho ale správať. Hľadá vykúpenie a ja mu ho dám.

 

Co o něm říct? Mno, o velkém Markovi kolovalo mnoho zvěstí. Pro jedny to byl Pastýř, Kmotr, Papá Marko, který zasadil řád a pokoj do našich řad. Pro druhé však Kořistník, Tyran a Hrubec Marec, který se jen vezl na zádech druhých. Ale byla to ona, kdo mě skutečně změnila. Prostě nikdy předtím by mě nenapadlo zaváhat ve svém úkolu, ale tenkrát… Upínala pohled prosby a naděje. Nikdy v životě jsem asi neudělal dobrou věc. Pochop, myslím jako, takovou z který nekoukaly prachy nebo cizí vrak… Snažil jsem se tvářit pořád drsně, ale uvnitř to byl hukot. Mohl jsme si namlouvat, co chtěl, ale tak nějak jsem cejtil, že jsem se rozhodl vlastně už dávno. Čas sobě i celému vesmíru ukázat, že pan Noot má ještě dost sil se změnit, prostě udělat krok vpřed z řady. Zdvihnout vysoko fakače všem těm králům, co sedí na titánech, ale nikdy nedokázali pomoc jedný holce k jejímu štěstí. Ale já to udělal, protože pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, ne?

 

Míňame jednu bránu za druhou. Predniesla som mu svoje utrpenie a potom i cestu ku spáse. Stále si myslí, že je to on, kto drží v rukách svoj osud. Dalo by sa povedať, že je to smutné, ale nie je . Je mi to úplne ľahostajné, rovnako ako všetky tie jeho reči o povinnostiach, zodpovednosti, lojalite a cti… a mnoho ďalšieho, ak na ďalšej bráne neprestane, zabijem ho hneď. Konečne zastavil. Hojdáme sa niekde vo vesmíre v polke cesty. Vyzerá zmätene, čo znamená že začal myslieť. Pokiaľ to pravdaže ešte dokáže? Ďalšiu korisť mám niekde hlboko v červodierí. Snažím sa mu teda nesmelo naznačiť, že práve tam by sme sa mohli schovať pred našou minulosťou. Napríklad Band of Magnus?  Tam by sme sa mohli predsa ukryť a začať znova. Vyzerá to s ním nakoniec dobre…. ešte nejaký čas bude žiť. Potrebujem sa k tým divochom dostať aby som splnila ďalší kontrakt „Vykastrovať – Zachar Hai“ Nie je to síce tak zábavné ako niekoho uškrtiť vlastnými črevami, ale čo už, to čo sa počíta je dobre vykonaná zákazka. Lepšiu vstupenku medzi nich som si ani nemohla priať. S jeho mozgom ho určite vezmú.

 

Tak asi teď vypadám jako borec nebo tak, když jsem jí neodvezl k Markovi, ale říkám to né… To ona je hrdinka… jasně že je…. Nebyl jsem to já, kdo jí zachránil, ale ona mě. Svejma slzama a odvahou mi ukázala cestu… byla jako cyno! Ten zářící bod za nekonečnou temnotou… Cesta ven. Tak jo… ztratil jsem tím vše, co jsem měl v nule, lodě, postavení, pověst. Jakoby se za mnou zavřela hladina a já se ocitl v úplně jiném světě. Rázem jsem byl psancem a zrádcem v celém vesmíru, bez domova. Jenž opak byl pravdou. Já mám víc, než kdykoliv předtím… hrdost, sebeúctu, odvahu řídit svůj osud. Vynořil jsem se z hladiny otroctví a vstoupil do země svobody.

 

Nedá sa tu poriadne spať, keď stále kecá. Už som tu príliš dlho, ale musím ešte vydržať. Papá Marko, potom čo zistil, čo ten somár spravil jeho milenke, mu na jeho hlavu vypísal peknú odmenu. Ale nie tak veľkú, ako by som si bola želala. Tak tu ešte nejaký čas musím vydržať, než ju ešte trochu zvýši. Až príde ten čas, bude stačiť len odtrhnúť Zacharovi pár vajec a vyviesť svojho záchrancu naspať do nuly. Nemalo by to byť, tak ťažké, je to predsa môj psíček, pán Noot.

 

Jestli toho lituji? Jasně že ne… proto ti to taky celý říkám. Tady v Band of Magnus jsme daleko od toho pokřiveného světa mezi bránami. Daleko od Papá Marka, daleko politikaření, nadvlády mocných kartelům, daleko od nájemných vrahů, co po vás jdou pro každý isk, daleko od fetu, co vás klame a zatemňuje mysl… Jsem čistej, tak vidíš ne? Nic tu neberu… Konečně tak vidím svět takový jaký skutečně je. Prostě plný barev, usměvavých tváří, dobrých lidí kolem. Tomu říkám opravdovej život, kde si sám sobě pánem a ne jen nějakým ozubeným kolečkem, co se vrtí podle plánu mocných… Věř mi, poprvé ve svým dlouhým životě se těším na zítřek. Na své vlastní rozhodnutí úspěchy i chyby, je to moje svoboda… tak jako její. No jen se na ní podívej, jak klidně spí. Usmívá se. Něco hezkýho se jí stopro zdá… Ví, že se mnou se nemusí už ničeho bát. Je to přeci moje koťátko, slečna Ayla.