Band of Magnus: Remember, remember seventeen november!

V předvečer onoho dne by ni žádný věštec netušil, co přijiti má. Ačkoliv do přístaviště Magnuse Zakladatele se protentokrát navrátilo vícero záchranných kapslí, než lodí, bylo obzvláště veselo. Pod vedení samotného kmotra Ondroushe, několiko chrabrých podniklo odvážný bomběh na cizí válečnou loď, kteroužto její nedbalá osádka nechala odrazit od molu, mimo bezpečný val jejich přístavu. My, nezkušeni však tohoto typu boje, jsme ztratili většinu  lodí výbuchem vlastních bomb, a nepřítele tak zanechali zcela nepoškozeného ba co více plného jízlivé škodolibosti. Nemnoho podobných nezdarů však skončilo takovou veselicí, jako právě tehdy. Těžký kvas i sny o lehkých děvách na oslavu společného nezdaru byly naší odměnou. Co činí víc bratra bratrem, než společný strás i bujarý ryk. Život se zdál pošetile krásný… do soudného dne následujícího.

“My, členové Band of Magnus, utvořeného daleko za hranicemi Empu, rozbíjíme na vždy pouta, jež nás vázala k localu a branám, vzpomínáme křivd do dnes nepomstěných od staletí a před svým novými druhy družiny ČeskoSlovenské skládáme tuto slavností přísahu. Ve jménu naší korporátní cti, ve jménu všeho toho, co je nám jakožto lidem i jako Čechům a Slovákům nejvýše svato, přísaháme, že bojovati budeme po boku svých spojenců proti všem našim nepřátelům do té doby, dokud naše díra v útrobách EvE, nesplyne v samostatný a nezávislý ostrov československý, dokud národ náš v našich zemích nebude úplným pánem svých osudů. Jako věrní bojovníci, nesouce ve své krvi dědictví našich slavných dějin a vždy jsou pamětlivi nezapomenutelných hrdinských činů našich předchůdců, slibujeme býti jich důstojní, nikdy z boje neutíkati, nijakému nebezpečí se nevyhýbati, rozkazů svých náčelníků poslouchati, své prapory a odznaky ctíti, nepřítele o milost nikdy a za nijakých okolností neprositi a s lodí se nevzdávati, bratr bratra milovati a v nebezpečí chrániti, smrti se nelekati a za svobodu díry své vše, i pod položiti.
Bez jakéhokoli nátlaku, svobodně rozhodnuti, tak podle této přísahy budeme jednati.
Tak přísaháme!”

Toho sobotního rána 17. listopadu devátého roku Léta EVE v přístavu Magnuse Zakladatele družiny ČeskoSlovenské, byla hustá mlha, do které v padlo toliko povědomé zvolání…

 

[06:34:44] Zachar Hai > zdaaaaaaaaar

 

…jen krátce a opáčil známí, otcovsky strohý, hlas jednoho ze stařešinů.

 

[06:34:52] Cahoun > cus
[06:34:55] Cahoun > pozsledni cus
[06:34:57] Cahoun > do cloaku
[06:35:02] Cahoun > a cti maily
[06:35:43] Cahoun > uz se vice ve hre neuvidime
[06:36:40] Cahoun > musel jsem to udelal, aby vsichni vedeli, kdo jsem

 

…v ten moment si Zachar uvědomil, že ta hustá mlha nad přístavem jest štiplavým dýmem hořících trosek jeho domova.

 

[06:36:51] Zachar Hai > pockej nevim co ctu
[06:37:08] Cahoun > pochopis
[06:37:45] Cahoun > let k posum na 100
[06:37:57] Zachar Hai > jj :)
[06:38:25] Zachar Hai > uz neco vidim :)
[06:39:08] Zachar Hai > hustyyy

 

Přístav Magnuse Zakladatele tonul v troskách. Domov náš svíjel se úpěnlivou křečí v krvavém běsnění okupantů. Zničené doky otevřely z moci Cahounovi, svou bezpečnou náruč a loďstvo družiny ČeskoSlovenské se odevzdaně rozhoupalo po rozechvělé hladině prostoročasu. Vydal nás! Uloupil věškeré mění družiny! Bez boje! Bez jediného výstřelu. Vypnul ochranný val a ponechal nejen tento, ale i všechny ostatní přístavy řádění krvavého moru…

 

 

[06:39:19] Cahoun > cekal jsi to?
[06:39:49] Zachar Hai > mno tak…. cekal… vlastne proc ne ? :)
[06:40:02] Cahoun > novy zacatek
[06:41:11] Cahoun > delej obrazky nebo dideo
[06:41:30] Zachar Hai > bahh to ne to by byla zytecna publicita pro teroristy :)
[06:41:45] Zachar Hai > lejlepsi pomstou je zeto kazdemu bude jedno… teda aspon me :)

 

… jak učiniti zlo zlu… snad jen lží?

 

[06:42:07] Zachar Hai > proste o co jde je to jen hra porad si to rikal :)
[06:42:21] Zachar Hai > tak oki reset serveru a jdeme dal :)
[06:43:18] Cahoun > jj
[06:44:10] Cahoun > uz jsem dal remove roles
[06:44:22] Zachar Hai > to jsou ty blood union co ?

 

… Krvavá unie! Nepřítel z největších. Trn v srdci družiny. Rudý mor z východu Černoděří. Mrské lůzy jazyka nedobrého a písma křivě pochybného, bez obav unášely opuštěné loďstvo i vlastnictví naše do svého loupežného tábora. To on je sem přivedl nocí. To on nás vydal bez hrdinného boje.

 

[06:44:30] Cahoun > za 24 hodin me vyhodte nebo odejdu sam, ale logovat se nebudu
[06:44:59] Cahoun > uz zabijeji rozinku na muj prika
[06:45:01] Cahoun > prikaz

 

…Rozinka! Dcera kmotra Ondroushe! Co mohl Zachar učiniti na její obranu v buzzardovi? Jakou zbraní tomu mohl zamezit? Jen sevřít v křeči hněv a žal.

 

[06:45:02] Cahoun > husty

 

… její loď procitla plamenem pod palbou z našich ukořistěných lodí vedených rudou nemilosrdností.

 

[06:45:05] Cahoun > na amarr III
[06:45:52] Zachar Hai > mno a proto lidstvo jako celek proste nemuze byt v miru :)
[06:46:00] Cahoun > a takhle konci virtualni pratelstvi
[06:46:09] Cahoun > nemuzu
[06:46:24] Zachar Hai > mno dyt rikam ze ne
[06:46:49] Cahoun > je v empu

 

… nízký povolanec Krvavé unie s tváří prázdnou bez citu či milosti dokonal zrůdný čin na povel samotného zrádce. Tělo pak její ponechali ladem mrznouti v prostoru.

 

[06:46:52] Zachar Hai > protoze mindraky jednoho ktery ma moc nakonec vse znici
[06:47:03] Zachar Hai > ale tak uz to chodi
[06:47:22] Cahoun > jj, tak proc mi nenadavas?
[06:47:52] Zachar Hai > proc bych mel nic to nezmeni…
[06:48:02] Cahoun > nezmeni
[06:48:04] Cahoun > je to hra
[06:48:10] Zachar Hai > a pak to jaky jsme ve hre jsme i v realu
[06:48:43] Zachar Hai > takze tohle je dost mozna nejlepsi ukazka toho proc jsi v realu nestatny … protoze proste nedokazes pripusti ze nejsi nejlepsi tak radeji vse spalis
[06:48:45] Cahoun > je to tak, proto to nikdo necekal
[06:48:47] Zachar Hai > ale kazdy jsme nejaky
[06:49:08] Cahoun > nejsem nejlepsi a nikdy nebudu
[06:49:09] Zachar Hai > tka cekal necekal… ale ne necekal :)
[06:50:14] Cahounk > Fremen je proste nasral
[06:50:16] Cahoun > me
[06:50:30] Cahoun > nic o te hre nevi a keca

 

… plameny zloby zvolna počaly taviti úzkost a marnost v novou sílu. Ať byla bolest nad ztrátou domova i Rozinky sebehlubší stále tu byli ostatní bratři. Zachar už tehdy počal roztřeseně rozesílati varovné zprávy s nadějí, že druhové zůstanou prozatím v skrytu. V bezpečí před vražedným řáděním v přístavech.

 

[06:51:10] Cahoun > to uz mas jedno
[06:51:18] Cahoun > udelal jsem to, nekecam, konam
[06:51:19] Zachar Hai > takze za to muze fremen ? :)
[06:51:28] Zachar Hai > muhaha
[06:51:57] Cahoun > za zniceni muzu ja
[06:52:04] Cahoun > jebat
[06:52:27] Cahoun > uz me to proste sralo
[06:53:13] Cahoun > kazdy je nejaky
[06:53:30] Cahoun > a nikdo neni dokonaly
[06:53:49] Zachar Hai > mno co rici…
[06:54:35] Cahoun > fly safe live well
[06:55:02] Zachar Hai > jj tak tak at se dari… v ramci moznosti…
[06:55:17] Cahoun > jj, dik, tobe taky a vsem ostatnim taky
[06:56:29] Cahoun > cus, radsi jdu
[06:56:35] Zachar Hai > jj tak zdaaaaaaaaaaaaar

 

… být milý na zhrzeného zahořklého zrádce, toť jediné zbývalo.

 

[06:57:55] Cahoun > ja nechtel byt nejlepsi, ale vezt to k necemu, ale lidi se nemeni
[06:58:05] Cahoun > uz jsem to pochopil v praci
[06:58:16] Zachar Hai > tak si mel jit jinam… proste lide se nezmeni nasilym
[06:58:20] Cahoun > a tady taky, musim si zit svuj zivot a jdu ho dat dohromady
[06:58:50] Cahoun > ale krome tebe to nikdo nerekl
[06:58:58] Cahoun > proc?
[06:59:16] Zachar Hai > co ze mas jit jinam ?
[06:59:21] Cahoun > jj
[06:59:28] Zachar Hai > tak ja od zacatku rikal ze jsi nulak a mel by si jit do nuly
[06:59:55] Cahoun > me ta hra dost naucila i zmenila
[07:00:04] Cahoun > 0.0 te nauci
[07:01:00] Cahoun > jsem nula ne nulak:P btw
[07:01:18] Cahoun > ale to vse jsou kecy
[07:01:22] Cahoun > jenom kecy
[07:01:31] Cahoun > jak si to clovek udela, zalezi jen na nem
[07:01:41] Zachar Hai > presne tak proto jsi nula a ne nulak :)

 

… Zachar obeplouval všechny domovské přístavy a hrůza a děs byly natolik silné, že zvolna ztrácel svou sílu. Tváří tvář rudému běsnění nezbývalo dosti sil.

 

[07:01:48] Zachar Hai > ve hre i v realu
[07:02:01] Cahoun > tak to jsem chtel slyset
[07:02:29] Zachar Hai > protoze zvladnout elemetarni stres ve virtualni hre by nemelo byt tak tezke… ale i tak te mam rad … vazne¨
[07:02:34] Zachar Hai > mam rad zajimave lidi…
[07:02:59] Cahoun > ja nemam stres, pri pvp vubec
[07:03:23] Cahoun > jako ja mam rad vsechny
[07:03:39] Cahoun > ale ty jsi hral dlouhe roky, tak asi mam k tobe nejblize
[07:03:47] Cahoun > proto jeste tady sedim jinak bych uz byl off
[07:03:57] Cahoun > ale v noci se mi spalo dobre
[07:05:15] Cahoun > a Ondra mi rekl, ze me nepotrebujete
[07:05:36] Cahoun > pritom dobyvani posu, tak jsem neuzitecny
[07:05:54] Cahoun > a kdyz nejsem uzitecny, tak jdu radsi vazne pryc
[07:05:57] Cahoun > sorry za lode
[07:05:59] Cahoun > cus

 

Odmlčel se na věky. Tak málo stačilo a vše co jsme společně s družinou budovali bylo pryč. Namísto rozkvětajícího přístaviště plného života Zachar zřel na bortící se trosky domova. Mezi sutí a uvolněnými loděmi rudí s mlsnou proplouvali ve snaze vybrat si tu nejlepší. Nebylo pochybností, jakému nadšení ve svém křivém jazyku propadali. Malý ostrov družiny ČeskoSlovenské uprostřed Červoděří, který se po věky statečně bránil jejich chtíči, získali zradou samotného zakladatele a chrabrého obránce.

“нация дураков и проституток!” neslo se prostoročasem.

Tváří tvář tomuto uvědomění Zachar pocítil touhu vymanit se z maskování a vydat se jejich ortelu. Čím sám byl víc, než dítětem toho malého společenství? Vydán rudému katu vlastním učitelem? Otcem? Jen krátce však živil podobný zmar ducha!

Věru nikdy nebudeme tak velcí a početní jako rudí! Nikdy nebudeme tak jednotně sevření tyranii! Můžeme tak ztratit lodě, přístavy i naši zem, ale nikdy nás nepřinutí vzdát se naší vůle jíti dál.

Neboť v boji s Krvavou unii nelze zvítězit, ale nesmíme to vzdát, protože pak by rudí zaplavili celé Červoděří! Vše krom vůle a naděje bylo ztraceno.

Pouze dvě cesty nám zbývaly. Zůstati zbaběle v úkrytu dlouhé dny, než rudí ospale vzdají svůj lov na bezradné nebo postaviti se vzdorem jejich nadvládě. Pro mnohé vzdorem jest zoufalý boj v poslední křeči, ale pro nás znamenal něco zcela jiného. Vzíti si zpět to jediné, co nám Cahoun skutečně odňal. Hrdost! Přežít a co nejdříve vzkřísit ostrůvek ČeskoSlovenské krajiny v hlubinách Červoděří! Čím hlubší jest tma, tím menší jiskry stačí k jejímu prolomení.
Jak ten hořký den stárnul, stále více druhů přicházelo na Totemu Starců, kde se rodil úskočný plán. Rudí hromadivší vše do svého malého přístavu zaslepení svou lachvatností, omámeni pýchou a zvrácenou rozkoší z laciné kořisti, učinili osudové chyby. Stačilo jen krátce vyčkávati. Krvavý vyváželi jednu loď za druhou a v kapslích se vraceli bez obav zpět. Červídíra se zvolna hroutila. Ještě poslední proskok… ústí zaniklo.
Teď měla přijít naše chvíle. Roztančené proby po systému propukly v závod hledání nové cesty. A byl to právě Zachar, který nesl od úsvitu tíhu zrady svého mistra, kdo poměřil své schopnosti s krvavými okupanty. Mrské lůzy východu nemohly obstáti. Záměrně dál přesouval proby po systému ve snaze uchlácholiti nepřátele svou zdánlivou neschopností, zatímco již v těsné blízkosti kroužil kolem nového ústí. Hrdlo plno zuřivého pobízení a první skupina druhů vyrazila ze svých skrýší. Od nákladních po bitevní lodě, s tím jediným co jim zůstalo napříč nocí. Zaskočení rudí museli ustati v hromadění lupu. Dlouhé vteřiny výkřiků vzrušení.
Vedle ústí se konečně objevil rudý pátrač. Jakému zoufalství byl jisto přinucen, když se k němu ze všech stran slétli první uprchlíci. Proskoky, jeden za druhým. Ještě sebou jednoho probera na cestu, který se pokusí skupinu utečenců provésti neznámem Červoděří do bezpečí Říše. Celá družina spojená na Totemu Starců propadla nespoutanému jásotu. Kdo nezažil, nedokáže pochopiti tu radost z úprku. Lovci rudých dorazili příliš pozdě. Co pro ně však bylo jen smutným nezdarem ve srovnání s bohatstvím, ke kterému přišli zradou, to pro nás bylo prvním vítězstvím v boji o znovu vzkříšení. Není zřejmé proč, zda-li zatoužili po jiné cestě pro vývoz ukořistěného bohatství či chtěli jen druhý pokus k lovu, ale toto ústí nakonec uzavřeli. Jaké hloupoučké bláznovství. Připravená druhá skupina bratří opět záhy pronikla mezi rudými drápy do bezpečí.

Nadšení neznalo konce. Zbývalo ale ještě mnoho těch, které bylo třeba zachrániti. Zachar však cítil, že krvavé sevření zvolna sílí. Po několika hodinách převážení systém znovu zaplavily desítky prob s jediným cílem, ukončit ČeskoSlovenský výsměch.
Zachar dostihl ústí opět první, ale stačil jen okamžik, než se objevil rudý cheetah spolu s erisem. Další vlna uprchlíků byla, ale již na cestě. Discan zvěstoval krutou odplatu za naši troufalost. Proskok! Eris pronikl první. Přilétající uprchlíci byli sevřeni do krvavých čelistí rudého stáda. Nebylo již cesty zpět. Zoufalé proskoky. Zrádný eris pohostil příchozí obří bublinou. Osudem třetí družiny tedy měla býti smrt. A právě v onu chvíli pozvednuvší Cahounem poplivanou hrdost, kupec, dealer a řezník v jedné osobě, Bambid, učinil krok k věčné slávě. Zatímco ostatní se zoufalou toužili po úprku, on otočil svůj sleipnir po pravoboku. V záři pulsaru se rozeznělo řehtání čtyřhlavňových děl. Rudá hnida zaskočena náhlým vzdorem mohla pro své přežití učiniti pouze jediné. Skočit zpět.

Hrdiny rodí okamžik. Rozhodnutí tady a teď. V čase, který vykoupil, se mohl Bambid pokusit uprchnout s ostatními. Proti tomu se však jal rozmařile nepromrhat onu opojnou směs syntetických opiátů, jež pěnily v jeho krvi. Bez zaváhaní skočil za erisem. Rázem se ocitl mezi rozlícenou rudou smečkou. Doutnající eris doufaje ve spasení mezi svými, nestydatě promarnil svou šanci na útěk před rozhněvaným čechem. Další Bambidova salva ho rozptýlila po vesmíru. Slunečním větrem do plachet a vesla opřená do gravitačního přediva odrazila Bambida od ústí. Rudá sujta se chopila své jediné šance na skalp. Jeho zdánlivě marný pokus o útěk byl však tím skutečným hrdinstvím. Dvojité tengu, myrmidon, harbinger a wolf počaly hon a v oslnivých záblescích výbuchů i štěkání hlavní zvěstovaly brzký skon opovážlivce. Pošetilost však patřila rudým nikoliv Bambidovi. Zaslepeni lačným chtíčem pronásledovali dál ČeskoSlovenský vzdor. Zatímco upírali celou svou pozornost k jedinému cíly, mohli s novým výsměchem proniknout do ústí další uprchlíci. Teprve tehdy, jakoby slepnir ztratil důvod k bytí, již déle nedokázal odolávat.

Z rozlomených trosek, v zářivém vzplanutí výbuchu, vystřelila záchranná kapsle.
Téměř všichni byli již mimo náš starý domov na strastiplné cestě neznámem do Říše. Pro pár ostatních zbývalo jen vyčkávati. Nakonec i pro ně ovšem přišla správná chvíle a Zachar tak mohl vyvésti i poslední opozdilce pryč do bezpečí.

Nebyla to bitva Soudného dne tak jak jsme si jí po celý ten čas představovali. Žádný hrdinný střet pilotů a flotil v litém boji o domov. To zradou jednotlivce bylo vše zmařeno. Bylo ztraceno více jak 350B isků v majetku členů i samotné družiny. Pět pilotů bylo zabito vlastní nerozvážností a Rozinka popravena. Strana zrazených si mohla připsati dvě rudé kapsle a především přežití většiny.
Zcela bez prostředků jen s lodí, kterou se podařilo uprchnouti nezbývalo nic jiného, než odhoditi břímě minulého. A tak jsme již na sklonku onoho truchlivého dne s pomocí nových bratrů, ještě hlouběji v Červoděří, ještě blíže samotné Krvavé unii, v temném systému založili nový přístav Band of Magnus. Náš malý vzdor proti hegemonii rudých v skrze ododlání a nezlomnost vůle byl dosažen.
Je to již téměř deset let a naše družina jest početnější a bohatší, než byla kdy předtím. Týden co týden úspěšně uniká početní i technologické převaze našich sousedů, kteří marně touží znovu rozvinouti svůj krvavý prapor nad naší krajinou. Sílíme a rosteme ve snaze ukázat červoděří, že i my, nepočetní a rozhádaní, jsme sto přežít na úpatí pekla EVE.

Proto nikdy nesmíme zapomenout na den 17.listopadu devátého léta EVE jako velký svátek všech Zrádců. Oslavujme je, děkujme jim, veselme se a připijme jim, že nám přinášejí toliko potřebné pokory a uvědomění, kdo je naším skutečným a největším nepřítelem, kterého není nikdy možno poraziti. Nejsou to rudí z východu či hnědí ze západu Červoděří, ale my Sami. Jen naše vlastní slabost, osobní zášť, sobeckost a malosti ducha jednotlivcova totiž jako jediní dokáží zlomit ČESt a SLávu družiny ČESkoSLovenské.

Cena svobody je věčná ostražitost!

 

Epilog: Soudcem i Katem jest naše vlastní svědomí.
Byly to právě tři roky, které nás dělily od této události. Tři roky po které se naší družinou předává poselství o velké odvaze i zradě. Tři roky po které se zrádce Cahoun ukrýval ve stínech reálného světa. Ačkoliv mnozí z nás na něj uvalili smrtící kladby i přísahy pomsty, dokázal všemu uniknout. Co však nikdy nemohl setřást bylo vlastní svědomí. To jest naším skutečným Soudce i Katem. Pokud jsme v nitru dobří lidé svědomí nám nakonec dokáže naši vinu a vykoná trest. S odvahou svou vlastní se tedy osmělil postavit se tváří tvář své minulosti, předstoupit před nás a nabídnout svou upřímnou omluvu.
Ačkoliv nic nemůže změnit minulost, vážíme si této upřímné omluvy. Budiž mu tedy ke cti, že oproti mnoha jiným zrádcům, svůj podlý čin nepovažuje za úspěch hodný pochlebovačného chvástání, ale selhání, kterého lituje.
Tímto Band of Magnus přijímá omluvu i válečné reparace od Cahouna. Děkujeme. fs
Dnes je opět Cahoun naším členem. Odhodlaný a sveřepí spolubojovník, který nese své jizvy, jako každý z nás.
Jizvy, které jsou tím nejlepším památníkem našeho lidství. 
Úspěchů i selhání. 

Aratra Hai

BAND OF MAGNUS

WALTARI

PROZOVATEL