Začátky s EVE Online
EVE online jsem poprvé nainstaloval v roce 2006, bylo tomu 2 roky po vydání legendárního MMORPG World of Warcraft, proč zmiňuji vůbec Warcraft ve svém příběhu jak jsem se dostal k EVE? Je to prosté, byl jsem ještě malý klučina WoW byl takový jednoduchý vstup do světa MMORPG a v té době celá tato koncepce teprve začínala a tam mě teprve napadlo, jestli někdo udělal podobné MMORPG ve vesmírném prostředí. (Hrál jsem singlovku X1,X2, X3:The Threat, Albion Prelude atp.) Tak jsem trošku „pogooglil“ a narazil na EVE online, dokonce jsem byl schopný dostat jakýsi klíč na 14 dní zadarmo, ihned po zapnutí hry, vytvoření postavičky a přihlášení, tak bohužel EVE pro mě byl velmi složitou neprostupnou hrou která mi vůbec nedávala smysl. Původně jsem si dokonce myslel že to je RTS. Takový to byl okamžik pro mne a pocit kdy jsem poprvé v životě zapnul EVE online.
Přetočíme pomyslným časovým ovladačem vpřed pár let dopředu a jsme v roce 2017 kdy společnost CCP ohlásila „Alpha Clone“ expansion (edit. nevím přesně, jak se to jmenovalo, těch expanzí bylo mraky). A kamarád ze střední mě stáhnul zpátky do hry, já jakožto naprostý nováček jsem poprvé vstoupil do světa EVE online, tak abych si ho vychutnal a naučil se, co pro mne skýtá tento vesmírný Sandbox. To jsem opravdu netušil, že byly na mne střežené pasti v podobě Hi-sec misí, těžení Veldsparu a „převez tady knížečku pro tohodle diplomata sem“ … už, už jsem měl chuť to vypnout (asi po týdnu či, po dvou kdy jsem jako naprosto bezmozkový ňoumík klikal misi za misí)..
Providence
Už jsem se chystal EVE vypnout, opravdu jako nováček bez jediného tucha co udělat, kde se co odehrává, jak a co funguje, jsem byl naprosto ztracený. Naštěstí, kamarád byl poněkud inteligentnější a inciativnější typ narozdíl ode mne, připojily jsme se do korporace, co se jmenovala Crimson Sanctuary a vydali jsme se bydlet do Providence, pod záštitou alliance MENTL, která byla v koalici s CVA. Tam mě lidi začali neskutečně pomáhat, jaké lodě mám lítat. Jak se lítá ve flotilách, jak se provádí explore (pozn. Exploration dodnes doporučuji každému nováčkovi, nic Vás ve hře nenaučí víc jak prolétat vesmírem, dostat z toho nějaký ten ISK a osvojení si ovládání lodi), jakým způsobem se ratí, kde co těžit, neskutečná podpora a pomoc komunity. Během měsíce jsem věděl jakým směrem se chci v EVE ubírat. A první pocity i když jsem lítal s nějakým ceptůrkem v 30-man gangu byl nepopsatelný, poslouchat „FC-ho“ mě naprosto odrovnalo disciplinou, jakým způsobem jsou celé operace promyšlené a prostě celá hirearchie, jakým způsobem to bylo politicky a vojensky propracované mě uchvátila. Netrvalo dlouho a já jsem seděl v Asteru, pak v VNI a pak v Rattlesneku kde jsem si šťasťně zobal potvůrky na „sajtách“ a žil jsem si takový ten svůj EVE živůtek. Občas sem umřel, hlavní přísun peněz jsem měl exploru a byl jsem šťastný pilůtek co si sem tam vyjede s „chlapama“ na roam. Ale jinak vlastně nikde nic nehrozí, sem tam nás někdo převálcuje, když se převalí přes naše systémy, ale každodenní idylka.
Pak přišla Válka
Přibližně půl rok uběhl, kdy jsem se takhle zžíval s hrou v Providence v malém systémku jménem 18XA-C, kde jsem si zkoušel industry/ratění, zkoušel jsem různě experimentovat jak a co vylepšit a zefektivnit a přišel koaliční in-game mail. Mail byl ve své podstatě velmi strohý, TEST (ti ošklivý červení pánové co nám občas nedovolily těžit, když letěli kolem) bude stavět fortizar v našem domovském systému 18XA-C a budeme se připravovat na defenzívu Providence, odteď jsou naší fr-enemies (přátelští-nepřátelé v době krize). Mail byl velmi hezky propagandisticky napsaný ve smyslu : Byli jsme (CVA) v mnoha válkách a Providence ať už jí ublíží kdokoliv, jakkoliv, tak tu vždy bude. Tak si to pročtu, říkám si hmmm, fajn tak asi se bude bojovat. Jak já jsem byl tehdy naivní :). Během měsíce, dvou, bylo jedno CTA za druhým, CVA nestíhala dodávat základní lodě pro obranu, lidem docházeli peníze a byli demoralizování. Já jsem zažil několik masivních bitev, které eskalovali do super-kapitálních lodí a Titánů, tady jsem zažil neskutečnou hrdost, že můžu stát bok po boku se svými kamarády a bránit náš domácí systém (zní to jako hrozné klišé, ale když máte dobré vedení koalice je to trochu jako D&D hra kdy Vás to absolutně vtáhne!), ale bylo předem prohráno ani s podporou TESTu jsme vůči PL neměli sebemenší šanci a začali chodit e-maily o tom že se stěhujeme do low-secu.
Pauza
Jak veterání říkají, vyhrál jsem EVE. Ke konci války vojska CVA byla tak demoralizovaná, že asi raději začala hrát něco jiného, nebo se to rozpadlo na menší aliance které se popřipojovali k TESTu. Já? Mno já jsem EVE online vypnul. Naše korporace se chvíli plácala v Tenerifisu (v té době neutrální, destabilizovaná zóna s pár aliancema které se na sebe zle dívali přes chokepointy). Já jsem založil firmu a začal se věnovat podnikání, na steamu jsem skákal ze hry do hry, žádná z nich mě nebavila víc jak hodinu a víceméně jsem „prolejzal“ 3 Ačkový tituly které měli gameplay maximálně pár desítek hodin sice s hezkým příběhem, ale takto můj gaming-life upadnul do zapomění a klikal jsem si střílečky, kde v zásadě všechno jsem dostal na zlatém podnose, ani ten World of Warcraft mě nebavil, protože to celé zničily trofejema pro tlustý děti za účast…. Ale o tom se tady rozepisovat nebudu.
Zapnout, nezapnout?
I přesto že jsem nehrál, subscription jsem měl na EVE pořád aktivní, kvůli skillům, co kdybych se k té hře třeba vrátil že? Uběhl rok, píše se 2018 prosinec. Já jsem zapnul po roce a čtvrt pauzy EVE online. Kupodivu jsem zjistil že jsem pořád členem korporace Crimson Sanctuary a v tu chvíli byl on-line i dokonce náš CEO, akorát řešil že bude rušit C.SAN a budeme se slepovat s Vipers Bastards, tak jsem se ptal co se dělo jak se to vyvíjelo. Ve stručnosti: Po prohrané válce s PL, kdy jsme neměli kam jít a co dělat, jsme se chvíli plácali v Tenerifis, pak jsme přešli pod Theran Alliance kde s náma „vymr…“ CEO Alliance, tak jsme se rozhodli to jít zkusit do RAZOR alliance.
Tenerifis, válka s Číňanem
Po připojení do Razor alliance, jsem se za ten rok a půl naučil co jsem se v EVE za předchozí rok a kus hraní nenaučil ani kdybych o tom snil. Super-kapitální obranný deštník, ratění v kapitálních lodích, sen o tom si jednou sednout do kapitálky, nepředstavitelné pro mě, navracejícího nováčka. Rychle jsem si osvojil ovládání různých typů lodí a EVE mě opět vtáhnul do děje naplno. Získal jsem spoustu nových přátel a začali jsme lítat v koalici s Rusy. Po připojení do RZR alliance cca po měsíci přišel e-mail, že začíná ofenzíva a pakt o neútočení s FRT vyprchává. To mi zablikala v hlavě taková oranžová kontrolka (tohle už tady jednou bylo…). Ovšem v nadcházejícím roce až do současnosti to byla výhra za výhrou, já jsem v létě roku 2019 nasedl do Super-carriera a splnil se mi můj sen. Byl jsem přijat jako Super-pilot v naší koalici a EVE jsem teprve po všech těch letech až teď začal hrát, tak jak se dle mého názoru EVE hrát má. Účastnil jsem se bojů jako jeden z pilotů super-kapitální lodě, zážitek když Ruský FC zahlásí „Undokujem sa, maserov a titánov“ je nepopsatelný.
Black-out, První dread-bomb na mého Hela
Offenziva byla v plném proudu, já jsem už poměrně ladně a svižně dokázal létat s mým super-carrierem, osvojil jsem si ovládání stíháčů do takové míry, že jsem každou druhou vlnu na „sajtě“ bombardoval těžkými stíhači, pohybovat se po EVE UI bylo pro mě jak mávnutím proutku a pak to přišlo. Black out. Celokolaiční zákaz „undocku“ kapitálek a super-kapitálek který trval cca týden, než to Rusové nevydrželi a nepředělali strukturu našeho Super-cap umbrella. Já jsem celý nadšený vyrazil „grindit“ nějaké ty ISKy. A tu se zjevil Sabre, který mi oblepil loď bublinou a rozsvítil „cyno“. Nelenil jsem, veškeré letky stíhačů do Sabra ihned na to začal jsem hlásit na TS co za lodě, kdo na mě letí, automaticky jsem šel přehřívat moduly na resistanci štítů, vyčkával příkazů Ruského FC-ho který v tu dobu měl službu a dohled nad Umbrellou. Boj netrval ani minutu, ale infarkt a eufórie po tom, co se podařilo zachránit můj He,l byl nepopsatelný. Chodil jsem po bytě jak Lev v kleci a přítelkyně se na mě podívala a nechápavým výrazem pravila : „Co se děje, vždyť je to jen hra.“
Black-out. Druhý drop
Po tomto dropu, za mnou dorazil do privátní roomky Ruský-FC a pochválil mě, že nejenže jsme FRT zasadily tvrdou ránu v podobě 40 miliard ISK+ smazaných Dreadnaughtů ale taky způsobem jakým jsem zvládl sestřelit Sabra v prvních sekundách boje, a i ten fakt že jsem tam jen neseděl jak srnka když to do ní pustí dálkovýma, ale bránil jsem se obstojně. Byl jsem na sebe hrdý a i mí Alianční parťáci na mě byli hrdí. Týden na to, stále jsme ponořeni v Black-outu, dostali jsme green-light na Discordu, že Super-umbrella je on-line a můžeme jít ratit. Tak jsem nelenil, a že si půjdu zobnout nějaké ISKy, jelikož jsem zažil první drop tak jsem si s sebou vzal anti-kapitální stíhače, protože, co kdyby. A ono kdyby… Stejná básnička, ale tentokrát s jiným podtextem, Číňani mě asi opravdu neměli rádi a počíhali si na mě, Sabre, cyno, bublina. Já s nervama v kýblu na ruským TS se snažím sesbírat zbytky poslední ruštiny, co jsem se tak ze svých výletů do Karlových Varů pochytil se opět dovolávám pomoci. Ovšem tentokrát, jsem byl připravenější a vyletěl jsem letkou anti-kapitálních stíhačů a začal jsem vracet úder. Trvalo cca 3 minuty, než Rusové byli schopní poskládat letku Titánů. A tak skrz mé Cyno mi posílali jeden FAX za druhým, a já jsem byl schopný sestřelit 6 Dreadnaughtů. Později jsem se dozvěděl, že při prvním dropu mi prý bylo vysvětleno, že budu použit jako návnada bez toho aniž bych to, jakože věděl s tím, že jsem se „osvědčil“. Pocit hrdosti, a Alianční šuškání že jsem přežil už 2x Dread-bombu jsem nasával každým douškem a měl jsem z toho opravdu nefalšovanou radost.
Závěrem bych chtěl dodat, že žádná jiná hra nemá (nebo aspoň o žádné jiné nevím) takovou kooperaci a soudržnost mezi hráči na takové škále jako je EVE online, žádná jiná hra Vás tak neodmění, protože jakoukoli loď kterou vlastníte, si musíte vydřít a přijít o ní je setsakramentsky snadné, a právě pro to EVE v mém srdíčku bude mít vždy místo. EVE je brutální sandbox, kde zadarmo dostanete akorát dávku torpéd do svého hullu, a vše co v této hře dokážete, si musíte poctivě vydřít vč. svého jména v komunitě a to je přesně to co nám dnes, v dnešní době mobilních blbinek, her kdy i ten největší ňouma dostane kupu peněz a věciček, tak strašně chybí, snažit se a makat pro to co opravdu chceme.
Milan Cihak
o7
